Skryté kurikulum - Helena Kumperová

Monografie, kterou právě držíte ve svých rukou, by se dala logicky strukturovat a rozdělit na část  s teoretickou analýzou interdisciplinárních pojmů geragogika, gerontopsychologie, gerotologie a gerontosociologie i geriatrie, jež vystavuje konceptuální rámec výzkumu a argumentuje jím rozhodnutí o metodologii a empirickou, kde  v etnopedagogickém bádání se pokouším nastínit skryté kurikulum instituce, v níž probíhá nejen péče o seniory, ale je též vzdělávání pečovatelského personálu.

Téma se dotýká samé podstaty lidství, stárnutí a stáří, potřebou zajištění a péče, která se též odehrává v instituci.

Jako společensky oceňovaná činnost, péče o staré a přestárlé, poskytovaná původně v rodinných společenstvích, se v postmoderní společnosti přesouvá do instituce, která je alternativou rodinné solidarity. Ovšem instituce, dle Goffmana (1961), si nárokuje čas i zájem svých členů a poskytuje jim paralelní svět ke světu přirozenému, tím vytváří bariéru mezi světem vně a uvnitř, prosycenou mnohými pravidly, jež znemožňují odchod jedince z instituce.

V teoretické části, pohybujíc se ve zmíněných polích, se pokouším nahlédnout na zkoumané

téma z různých úhlů pohledů, jež vystavují teoretický rámec pro samotné bádání.

Osoba seniora je zde neviditelným průvodcem čili objektem, ke kterému se bádání nepřímo vztahuje, ale přímo se jeho prožíváním nezabývám, je figurou, personou, na níž se ukazují jevy a procesy, pozorované v jednotlivých polích. Orientuji se na popis jevu, jenž lze pojmenovat.

Badatelský zájem mne vedl k potřebě porozumění a prozkoumání péče o seniory v instituci

nadnárodní společnosti Seniorzenter Phoenix, proto jsem využila parcelaci tématu do polí, jenž

umožňují hlouběji analyzovat téma. Pole deklarují a strukturují prostor.

Péče je poskytována v poli sociálním, jako v  místě, kde se péče odehrává, resp. v instituci, ve vzdělávacím poli, v poli péče o duši, dle Jana Patočky (1996), a v poli medicínském, v němž jde o péči o tělo.

 Nemohu zapomenout na první kontakt se smrtí, když při jednom z návratů, kdy jsem se dotazovala na klientku, která, aniž bych věděla, již zemřela. Poslali mne bezelstně do jejího pokoje se rozloučit. Před místností stála pietní dekorace, uvnitř ona dáma a já s ní mluvila.

Nemohla jsem neplakat. Však se smrtí se člověk setká prvně!

Ale dostala jsem zde lekci důstojnosti i po skonu, po smrti, rozloučila jsem se s její duší.

Cílem vědeckého výzkumu bylo proniknout hlouběji do skrytého obsahu, jenž je předávám při

vzdělávacím procesu pečovatelů v profesní přípravě právě ve zkoumané instituci.

Skryté kurikulum chápu jako proces enkulturace v prostředí instituce, kde základním principem

ošetřovatelské péče, resp. vlajkovou lodí procesu, je Fröhlich – Bienstein koncept[1] „Bazální

stimulace“ (2016).

Monografie je rozčleněna do tří základních kapitol, ve kterých se pokouším o systematizaci literatury,

pozdvihnutí bohatosti koncepcí pro vlastní práci.  Členění do třech základních kapitol reflektuje pohyb v základních polích